Dřisty z klepača.
Tento kalendař, plny přiběhu z mojeho dětstvi a mladi, bysem rad věnoval všeckym kamošum a kamoškam, s keryma sem prožil nezapomenutelne zažitky a dobrodružstvi.
Rad bysem ho věnoval vam všeckym, keři ste tu dobu tež prožili a radi na ty časy vzpominate, bo zme byli mladi a v neposledni řadě všeckym, keři už nesu mezi nama, ale provazali nas na naši cestě…
S mnohyma z vas, s keryma zme společně chodili do mateřske školy a na zakladku, se raz za čas potkavame.
Na třeťaku (III. porubsky obvod) zme zaživali společna dobrodružstvi a schazali se na klepaču, kery byl tenkrat lepši jak všecky dnešni socialni sitě.
Mnohe se od te doby změnilo. Z knihovny vedle baraku se stal pohřebni ustav a někteři kamoši se stali jeho klientama, takže fčil dřistaju na nebeskem klepaču (Rosťa Lukas si určitě dava oblibeny smažak s ďabelku). Klepače zmizely z porubskych ulic, neni jednoduche jakysik zapomenuty najit. Zmizeli haviři, zmizely Bazaly, zmizely fronty na ovoce i fronty před tribunu u vitkovickeho kulturaka, odkud kynul sudruh Mamula – ten naštěsti zmizel tež. Ale z ulic zmizeli i děti, nikdo před barakem nehraje hokej ani fotbal, z ulic zmizeli i lidi, keři se dobrovolně zavřeli do svych baraku ke sviticim modrym obrazovkam a misto aby si povidali v porubskych knajpach, davaju si lajky.
Ať chceme nebo ni, tento kalendař je malu vzpominku na časy, kere su nenavratně pryč…
Boris Renner