Časné sobotní ráno, sychravého listopadu LP 1921. Ostrava se probouzí po noci strachu. Zase se země zachvěla, zase si šachta vybrala svoji daň.Několik havířských rodin v koloniích čeká, jestli se jim jejich tata, synek nebo vnuk, vrátí ze šichty dom.
Rozita a Barbora, dvě sousedky z kolonie u Michala však nemají čas strachovat se o své muže. Rozita s petrpolejkou v ruce, v dlouhé zelené režné sukni a zabalená proti vlezlé mlze a chladu do několika vrstev starých a ošoupaných blůz a halen, klepe na okno malého domku ve spící kolonii. Mnohá okna v sousedství problikávají ospalým a tlumeným světlem svíček a lamp.
Mladší Barbora už netrpělivě čeká s prázdným pytlem u pasu a po zaťukání, kradmo vyklouzne ze světnice, kde bezstarostně spí její 3 děcka, snící o cukrkandlu, koníkovi ze dřeva či panně jako mají děti továrníků. Netuší, že jim táta zůstal v závalu na Michalu. Netuší to ani dvě ženy co už mizí v noční tmě. Kolik ran už čekaly na pozdní návrat svých havířů ze šichty, kterým se dílo nedařilo.
Jejich tiché kroky spěchají známou trasou na haldu. Neslyšně, bez jediného slova. Nikde se nezdržet, nebýt viděny a hlavně nahrabat to černé teplo do pytlů. To je jejich dnešní úkol. Zkušené ograbule klekají na vlhkou haldu, mlha a dým z doutnajících zbytků vytěžené ostravské země je halí do studené přikrývky.
Obě hrabou o závod až mají nehty rozdrásané do krve, jutové pytle se plní tím antracitovým černým zlatem a ony vědí, že zase bude pár dnů na čem ohřát cikorku, na čem uvařit kobzol a čím zahřát děcka v baráku.
Vyšlo to a ony obtěžkány svým dnešním lupem, spěchají domů. Probouzející slunko se dere z poza těžní věže šachty, svítá a lidé se začínají scházet, aby oplakali zavalené, utěšili rodiny, kterým tam někdo zůstal a kterým už táta, děd či syn sfarali na tu šichtu poslední. Doma už pomlácení, ale živí čekají Josef s Emanem až se jim jejich ženy vrátí ze své „noční“. Obejmou se, políbí na zkrvavené, špinavé a pomlácené tváře ještě stále plné strachu, jak se drali ven z toho pekla. Život je to drsný, ale to je Ostrava.
Aleš Havlásek
