Přišel prosinec a klepač zase osiřel. Od mamy, kera se na Obluku vyučila kadeřnicu, sem chodival kolem kramu „Ovoce – Zelenina“ přes oblast Dělnicke dodom. Jakehosik barabu raz napadlo vymazat z nazvu „Ovoce – Zelenina“ druhe pismenko „e“ a politycky pruser byl na světě. Takych duchodcu s krykama nad hlavu tam byla tenkrat cela hromada! Kupil sem kilo kubanskych pomeranček, kere se vyznačovaly tym, že kožu nešlo odervat od vnitřku a proto zme je nazyvali Fidelova skura. Venku sem chranil ten poklad pod vaťakem, bo synci řikali, že cygoši na Dělnicke by mi to urvali aji s ruku a cennu siťovku po dědkovi! Ze sklopenym zrakem sem pak nenapadně prochazal Dělnicku až na zastavku štyrycitky a piskal si cosik ve smyslu sedmi statečnych. Po rokach musim konstatovat, že za celu dobu mojeho prochazani cygansku oblasťu zvanu „Dělnicka“ se mi nic zvlaštniho nestalo. Kamoši zase přehaňali…
