Má babička Žofie Orlíková, nar. v červnu 1919 v Tyře, zemřela v srpnu 1989 v Bohumíně, ale podstatnou část života prožila v Hrušově.
Pocházela z docela početné, chudé rodiny, v mládí či spíše během školních let pracovala u sedláka, pásla krávy, vyprávěla, že jí několikrát krávy sežraly školní sešity. V manželství se jí pak během války narodily dvě děti, syn a dcera, těsně po válce pak další dva synové. Manželství dlouho nevydrželo, s manželem se rozvedli, on se pak živil drobnými krádežemi, a tak později často pobýval ve věznici v Heřmanicích, kde také na konci 50. let zemřel.
Vdova se 4 hladovými krky těžce pracovala v Chemičce v Hrušově, u jakýchsi vozíků s barvou apod… Nejstarší syn v mládí řídil tramvaj, dcera se vyučila písmomalířkou a natěračkou, praxi pak měla ve firmě pana Slezáka v Ostravě-Mariánských Horách, jeden z dvou nejmladších synů zahynul po těžkém úrazu po závalu na šachtě, krátce po svatbě, čtvrtý syn se nechal jakousi partou přemluvit k pokusu o útěk za hranice. Pokus dobře nedopadl, byl dokonce postřelen – dosud kulhá, byl pak i několik let ve vězení.
Babička se pak přestěhovala na konci 60. let do Bohumína, kde žila až do své smrti s dcerou a vnučkou, v Bohumíně bydleli a dosud bydlí i oba synové.
Měla celkem 5 vnuček a dva vnuky – nejstarší syn má 3 dcery, dcera (zemřela 2013) měla 1 dceru, syn, který zemřel na šachtě – 1 syn a poslední syn má dceru a syna.
Babičce chemička zničila zdraví, měla těžké astma a po těžké operaci v pozdějším věku měla pak i problémy se srdcem.
Vyprávěla krásné pohádky, ráda hrála Člověče nezlob se, byla hluboce věřící, přísná, velmi svérázná, ale uměla být i velmi laskavá. Byla skvělá kuchařka, její kynutý koláč s tvarohem a povidly a posypkou, byla prostě fantastická.
Pavlína Motalová